Fyzická reakce na potlačení emocí
Čtyřletý chlapec s recidivujícími záněty horních cest dýchacích, které vyžadovaly časté nasazení antibiotik. I přes tuto léčbu se hned po zlepšení jednoho nachlazení objevila další ataky rýmy, kašle a horečky se slabostí a ztrátou chuti k jídlu.
Pacient byl v ordinaci překvapivě klidný – dnešní děti se snaží věcí dotýkat, zkoumat je, vyptávat se, neposedí na jednom místě, snaží se upoutat pozornost matky. Tento chlapec seděl klidně bez jakéhokoliv vyrušování, zatímco matka líčila jeho příběh. Působil mnohem, více jako dospělý než jako dítě.
Kamarádí se jen s několika dětmi, není moc společenský, je emočně mnohem stabilnější a statečnější, než jeho starší bratr, neprojevuje strachy, matka ho nikdy nemusí uklidňovat. V jídle si nevybírá. Doma uklízí, je chytrý, nic mu neunikne. Nepláče, když si s ním děti nechtějí hrát, zůstává v klidu.
Je ambiciózní – chce být první v jídle, chůzi, řeči … Je velmi napojen na svého otce až do té míry, že nedovolí matce, aby ho obsloužila – musí to udělat otec sám, který ho tedy ráno krmí, obléká, odvádí do školy…
Matka uvádí, že jeho otec má podobné rysy: emočně odměřený, nezávislý, ambiciózní a špatně snášející ponížení, velmi disciplinovaný a rutinní. Otec a mladší syn, pacient, jsou si povahově velmi podobní.
Po analýze případu dostal homeopatický lék, který je charakterizován mj. potlačením emočních projevů a somatizací.
Reakce na léčbu
Týden po podání homeopatického léku:
Více se začleňuje mezi ostatní děti a více s nimi mluví. Více mluví s učitelem i spontánně; předtím reagoval jen na dotaz. Slabě pokašlával.
2 týdny po homeopatickém léku:
Jeho nachlazení prvně v životě odeznělo bez antibiotik. Začal si s hrát s druhými dětmi. Jeho vazba na otce poněkud zeslábla. Matka si stěžuje na jeho chuť k jídlu, protože začal projevovat svoje touhy. Dříve prostě snědl, co mu dali.
9 týdnů po homeopatickém léku:
Od homeopatika neměl nachlazení ani jednou. Jeho vazba na otce dále zeslábla a matce dovoluje ho koupat i oblékat do školy. Stal se kapku zlomyslným. Jí trochu menší množství.
Byla podána druhá dávka homeopatického léku.
Po 1 roce:
Při návštěvě ordinace je upovídaný, neklidný, dotýká se věcí na stole, chce vše vědět, zkouší poslouchat srdce sobě a pak i lékaři. Je trochu zlomyslný a vymýšlí vtípky.
Nachlazen za celý rok nebyl a antibiotika nepotřeboval.
Jeho kontrolované dospělácké chování bylo nahrazeno normálním dětským projevem.
Komentář:
V prvním plánu zde vidíme somatizaci vzniklou blokem vlastního prožívání. Zajímavá je pevná vazba na otce a jeho příběh: sebepotlačení jeho emocí a projevů nastávalo opakovaně během života, kdy ve snaze vyhnout se konfliktu blokoval své negativní emoce. Nebylo to o jednom velkém traumatizujícím zážitku. Není zcela jasné, jakým mechanismem na to navázal mladší syn, ale zdá se, že opakuje obdobné téma.
Potlačené emoce znamenají energii uzavřenou v organismu, která se ale neztrácí: přetlak se ventiluje jinudy. V tomto případě záněty nosohltanu.
Krom toho tento případ dokumentuje často přehlíženou potřebu prožít si vývojové stupně, nepřeskakovat. V průběhu holistické léčby, která respektuje i vývojové návaznosti (vývoj nemoci stejně jako psychologický), může docházet k reaktivaci dřívějších projevů. Zpravidla je to na fyzické úrovni, ale v tomto případě to byl návrat do neprožité spontaneity dětství.
