mentální reakce na fyzické potlačení
38-letá pacientka s různorodými stesky, hlavně ohledně schopnosti koncentrace a vitální energie. O 10 let dříve jela na dovolenou do tropů a před cestou byla 2x očkována proti choleře, DTP a proti břišnímu tyfu. Od té chvíle byla velmi unavená, zeslábla jí paměť a stala se náladovou. Výrazně se jí zhoršilo soustředění a cítila se nejistá, strachovala se, že věci nestihne včas. Její sexuální energie zcela vymizela. Byla stále utahanější. Rovněž měla trvalé svalové bolesti. Začala se přejídat a přibrala skoro 10 kg. Celou tuto dobu měla řídkou stolici. Nedokázala se zbavit nachlazení; když ho měly její děti, ona ho dostala taky.
10 let po jejím výletu se jí narodil syn císařským řezem, kvůli čemuž dostala anestézii. Následně měla dva potraty a měla zase celkovou anestezii kvůli kyretáži, po čemž se její paměť a soustředění dále zhoršily.
První krok – detox po anestéziích
Dostala lék Nux vomica ve stoupající potenci od 30K do 10MK k vyčištění těla od efektu anestetik. Nastalo patrné zlepšení: přibylo jí energie a vymizela bolest hlavy. Dokonce mohla sedět na slunci, aniž by jí otékaly žíly a zrudla. Už nebyla tolik náladová, ale její paměť a koncentrace byly stále slabé. Opakování Nux vomicy nepřineslo další lepšení.
Druhý krok – řešení následků vakcinace
Dalším krokem byla snaha o redukci škodlivého účinku vakcín. V takovém případě je léčba pomalým procesem s občasnými recidivami. Ukázalo se, že za její potíže bylo zodpovědné očkování proti tyfu. Stále výrazně reagovala na homeopatikum připravené z tyfové vakcíny, ale po každém podání se lepšila. Výrazně se jí zlepšovala paměť a měla více energie.
Jejími vlastními slovy: „ síla mojí vůle se mi vrátila a já jsem někdo jiný. Když se ohlédnu nazpět na dobu před léčbou, je to, jako by na všem ležela deka; vše, co jsem dělala, byla rutina. A teď se mlha zvedla. Vrátila se mi schopnost soustředění, mohu zase číst knihy a studovat – lépe si pamatuji. Cítím, jako bych si vynahrazovala těch ztracených 10 let. Cítím se nyní fit, když se ráno probouzím, a ne unavená jako po všechny ty předchozí roky.“
Komentář:
Kolem očkování existuje vyhrocená diskuse, která asi bude nabývat na intenzitě s tím, jak se snižuje efektivita známých antibiotik a jak se v důsledku globalizované dopravy i oteplování klimatu šíří na sever infekční nemoci z tropů. Dramatické případy bezprostředního a velmi závažného postižení eventuálně úmrtí, kdy je vazba na očkování objektivně patrná, nejsou naštěstí časté. O to častěji slýchám o reakcích (i jsem byl svědkem), které sice navazují na očkování, ale jsou subjektivní nebo relativně lehké, či dočasné, že je velmi snadné je zpochybnit, že se jednalo o nějaké podráždění organismu a jestli vůbec vznikly ve vztahu k očkování. (Změna stolice a nálady čerstvě očkovaných dětí, náhlá viróza s těžším průběhem než obvykle, změna chování nebo celkově zhoršení imunitní odpovědi, které se ale připíše kdečemu, apod.)
Nicméně primárním cílem tohoto příspěvku nebyla kritika očkování, ale prezentace případu, kdy jednoznačně fyzický faktor negativně ovlivnil i mentální sféru. Berme to jako další potvrzení jednoty fungování lidského organismu, který – jsa v nepohodě – může současně tvořit patologické symptomy v těle, emocích i mentálně. A při úspěšné léčbě respektující jeho celistvost tomu samozřejmě bude naopak – zlepšení na všech třech úrovních.
