Model fasciových distorzí (podvrtnutí)

Fascial distortion model (FDM):
technika, kterou vyvinul americký osteopat Steven Typaldos, je založena především na představě o výrazně rušivé až antagonistické roli dráždění posílaného do míchy z receptorů pro tah a tlak. Tyto se nacházejí především ve fasciových (vazivových) strukturách a při jejich dysfunkci je zaděláno na závažné narušení celého reflexního oblouku z periferie (např. svalu, kloubu) do míchy / mozku a zpětné odpovědi do pohybového aparátu. Výsledkem je porucha svalového napětí, častěji hypertonus (zvýšené napětí), který drží klouby často zablokované a spolupracující svaly odpojené. Je to patologický cyklus přetížení receptorů, pak přetížení nervového systému a výsledně přetížení výkonných složek, hlavně svalů. Ty pak dále prohlubují napětí facie a neadekvátní informace z receptorů. V tomto pohledu se víceméně shodují všechny terapie pracující s fasciemi, jakož i další fyzioterapeutické koncepty.

V čem je FDM unikátní, je léčebná metoda, kdy se snažíme pracovat jednak v plné tloušťce tkáně nebo v plné délce poruchy a rovněž bereme velký zřetel na informace pacienta. Lokalizace potíží a druh bolesti či omezení vnímané pacientem ovlivňují rozhodování, jaký konkrétní přístup zvolíme. 

Nevýhodou techniky je bolestivost u některých hmatů, velkým přínosem je ale pro mne rychlost. Je to nejefektivnější léčebný přístup, s jakým jsem se v rehabilitaci dosud setkal. Navíc dokáže zdárně posunout případy, iu nichž veškeré doposavad pokusy vč. fyzioterapie selhaly. Pro toto ji nyní docela často používám. (Aktuálně v rámci nadstandardních procedur, neboť není zahrnuta v nasmlouvaných kódech pojišťoven.)

Vhodné se doplňuje i s následnou fyzioterapií, která je většinou zaměřena na korekci a redukci pohybových návyků, protože s uvolněním původního dráždění lidé lépe reagují na vedení fyzioterapeutů. A na rozdíl od tzv. technik měkkých tkání praktikovaných standardní fyzioterapií, je to přístup systematický a není izolován jen na několik málo lokalit a poruch.