Obecně o fascii
V těle existuje rozsáhlý systém blan a přepážek, které jsou vytvořeny z pevné tkáně a jejich role je mechanická i ochranná. Fascie (povázky) známe třeba i z kuchyně; jsou to ony blanky na povrchu masa. Fascie se vyskytují na různých místech těla, kde se i různě nazývají, jejich role je ale podobná – chránit povrch různých orgánů, propojovat části těla nebo naopak některé větší prostory rozdělovat, přenášet mechanické síly. Najdeme je na povrchu svalů, kostí, vnitřních orgánů, cév a nervů, přecházejí do kloubů, vazů, fascii velmi blízké jsou i obaly mozku a míchy, podkožní fascie… Je vidět, že fascie jsou v těle skutečně všudypřítomné a roli takto rozsáhlého systému nelze podceňovat.
Fascie reagují i na poranění nebo zánět: jakoby se k sobě přilepí. Tyto fixace jednak omezují pohyblivost orgánů a také působí dráždění.
Útrobní fascie a viscerální manipulace
Fascie obsahují vazivová vlákna trojího druhu: kolagenní (dávají pevnost a tuhost), elastická (poskytují pružnost) a hladká svalová (umožňují pomalý stah při podráždění). Ty se podílejí na výsledných vlastnostech fascie. Jsou vpodstatě tři systémy fascií, které mají různou pevnost. Nejtužší je tvrdá plena mozkomíšní, o něco méně pevné ale stále dost tuhé jsou útrobní orgánové fascie a nejméně pevné jsou fascie svalové a podkožní. Od tuhosti se odvíjí i důležitost poruchy, která je lokalizována na dané fascii.
Ve viscerální a kraniosakrální osteopatii hledáme a uvolňujeme fascie vnitřních orgánů a ty navracíme k jejich přirozenému pohybu. K tomu slouží zvláštní vyšetření sestávající se z pohledu, jemného dotyku a detekci tepelného vyzařování jednotlivých orgánů bezkontaktně. Bezkontaktní diagnostika stojí na poznatku, že orgány, které nefungují dobře, mají změněné prokrvení, tím i teplotu, a ta je zjistitelná i při podržení ruky nad tímto místem. Sice vypadá nezvykle, ale je to vnímání rukou vycvičenou k detekci jemných rozdílů a cenný nástroj ke komplexní diagnostice.
Role adhezí a léčba
Fascie reagují i na poranění nebo zánět: jakoby se k sobě přilepí. Jejich spojení může být různě pevné – od pouhého nařasení a zpevnění až k vytvořením jizvy. Tyto fixace jednak omezují pohyblivost orgánů a také působí dráždění. Útrobní vrstva fascie je bez receptorů bolesti a mozek často pak bolest lokalizuje do jiného místa, zpravidla to bývá úroveň kloubů a svalů. Taková přenesená bolest není efektivně léčitelná v místě, kde ji vnímáme, protože tam prostě tam prostě nemá svoji příčinu; pokud se o to snažíme, bolesti se vracejí. Přifixovaná fascie se může projevit i jako mechanické omezení: při trvalém tahu jedním směrem mu tělo drobně ale trvale uhýbá, čím trvale přetěžuje určitá místa, například v páteři. Když má pak někdo výhřez meziobratlové ploténky na tom samém místě podruhé, tak je těžké získat od běžně pracujícího lékaře odpověď na otázku, proč tomu tak je. Kraniosakrální osteopatie na takový dotaz většinou odpověď má…
Ošetření fascií
Pracujeme s jinými strukturami, než jsou svaly, kterým poroučíme vůlí. Proto je ošetření mozkomíšní a útrobní fascie pasivní a čistě pro fascie neexistuje cvičení. V různých polohách ale nejčastěji vleže se snažíme proniknout k úponům nebo povrchu různých orgánů a tam pomalým protažením uvolnit cílovou fascii. Je nutné velmi přesně dávkovat mechanickou sílu – při malé se fascie neuvolní, při příliš velké nebo rychlém provedení se stáhne a také neuvolní. V porovnání s běžnými činnostmi je ale síla optimální pro osteopatii velmi jemná. Citlivost pacientů je odlišná, efektivita terapie nezáleží na tom, zda to je nebo není cítit, ale jen a pouze na šetrném uvolnění fascie.
Spektrum potíží léčitelných viscerální manipulací a kraniosakrální terapií je široké: nejrůznější bolestivé pohybové potíže, pooperační a některé poúrazové poruchy, trávicí a gynekologické potíže, obtížně zařaditelné bolesti břicha, potíže přetrvávající po operacích páteře, stavy po cévních mozkových příhodách, poranění hlavy a mozku, nitrolebečních operacích.
