Úvod
Homeopatů se často ptají: „Můžete vyléčit zánět průdušek“ nebo „pomáhá homeopatie při migréně?“ Odpovědi jsou většinou „to závisí na celkovém obrazu“ nebo „je to u každého pacienta odlišné“ nebo „máme různé léky jako A, B a C“. Odpovědi přicházejí často váhavě, jako by si homeopat nebyl svou věcí jistý. Dělají dojem něčeho neurčitého a nejistého. Proč tomu tak je? Je homeopatie něčím tak nespolehlivým, že nedokáže přímo odpovědět dokonce ani na tak jednoduchou otázku? Odpověď je ta, že problém spočívá ve formulaci otázky.
Diagnóza
Otázka „Pomáhá homeopatie při migréně?“ je problematická, neboť předpokládá, že všechny migrény spadají pod jednu diagnózu. Z pohledu homeopatie je migréna jen jedním příznakem v komplexu symptomů. Je příznakem mnoha různých nemocí. To sice může znít triviálně, ale další příklad to ozřejmí.
Ve středověku byla „horečka“ chápána jako diagnóza. Lékaři pacienta diagnostikovali, že má horečku. Nyní víme, že horečka není diagnóza, ale jen příznak mnoha různých nemocí. Totéž platí prakticky pro všechny diagnózy běžné medicíny: bronchitidu, sennou rýmu, astma, zápal plic, demenci, depresi, nespavost, srdeční infarkt, diabetes, Parkinsonovu nemoc, zánět močového měchýře či rakovinu. Z homeopatického pohledu to nejsou diagnózy, ale jen symptomy hlubší nemoci.
Paralela
Můžeme objasnit tuto odlišnost na příkladu určení rostliny. Předpokládejme, že máme mnohem jednodušší systém klasifikace rostlin uspořádaný podle barvy květů. Měli bychom pak žlutokvěty, červenokvěty, růžovokvěty a další. Když by se někdo zeptal botanika, zda zná žlutokvět, byl by zmaten. Odpověděl by: „Ano, znám mnoho žlutokvětů“ nebo „Záleží na dalších rysech té žlutě kvetoucí rostliny“ nebo „Znám slunečnici, nebo máte na mysli pampelišku nebo pryskyřník?“ Odpověď botanika by vypadala neurčitá, nejistá a váhavá. Velmi by se podobala té, jako dává homeopat na otázku ohledně zánětu průdušek.
Klasifikace nemocí
Nesrovnalost má původ v odlišnostech v klasifikaci. Klasifikace „žlutokvět“ není pro botanika opravdovým zařazením. Pro něj je žlutý květ pouhým povrchovým rysem či příznakem, který může být nalezen u mnoha různých druhů rostlin. Totéž platí pro nesrovnalost mezi diagnózami běžné medicíny a homeopatie. Např. běžná diagnóza bronchitida je příznakem homeopatické diagnózy „Calcarea phoshorica“. Calcarea phosphorica je stav někoho, kdo se bojí, že pro ostatní nebude zajímavý. Bojí se, že je druzí uvidí jako hlupáka, který nemá nic v hlavě ani nic zajímavého, co by řekl; tak nemá žádné přátele. Ve škole jen stěží překonávají myšlenku, že jsou hloupí, a tak se u nich vytvářejí bolesti břicha a hlavy, zvl. v době zkoušek. Mají plicní potíže, záněty průdušek a zápaly plic. Trpí steskem po domově, mají chuť na kořeněné pokrmy, ryby a slané a bojí se blesků.
V tomto příkladu vidíme, že diagnóza běžné medicíny není homeopatickou diagnózou.
Druhou odlišností je, že žádný ze symptomů není vyloučen z diagnózy. Nemoc je empiricky nahlížena jako celostní; rovněž symptomy mysli jsou brány v potaz jako podstatné. U diagnózy Calcarea phosphorica vidíme tyto rysy jako strach, že nebude mít přátele. Běžná medicína však, v kontrastu s tímto přístupem, vidí mentální projevy jako výtvor lidského stroje. Z homeopatického pohledu je tak školskou medicínou z nemoci uměle vyloučena celá škála symptomů.
Dalším aspektem oné rozdílnosti je, že homeopatická klasifikace je založena na přirozeném vyjádření nemoci: v podobě intoxikací, tedy reakcí na podání homeopatického léku. Ty pocházejí od přírodních látek v podobě minerálů, prvků, rostlin a živočichů a jsou základem klasifikace nemocí. Síra, přirozeně se vyskytující prvek, je příkladem homeopatické nemoci.
Homeopatická diagnóza
V základu homeopatické diagnózy je to samé, co u léčby. Lék, jenž léčí diagnózu. Pacient vyléčený Sulphurem má „nemoc Sulphur“. To je zjevné ze zákona podobnosti, „nemoci mohou být vyléčeny lékem, jenž produkuje tentýž typ nemoci“. Následkem tohoto v homeopatii není učebnice patologie oddělena od učebnice farmakologie jako v běžné medicíně. V homeopatii máme Materii Medicu, což je současně klasifikací nemocí (patologie) a lékopis. Takový typ diagnózy obvykle není pro pacienty uspokojivý. Naše společnost není naladěná na to, aby se říkalo „onemocněl jsem Sulphurem“. Pro většinu lidí je to bezobsažné a bude sotva bráno jako omluva pro jejich utrpení. Homeopatie čeká na akceptování mainstreamovou společností; její poznatky nejsou příliš respektovány.
